[RegUserOnly][/RegUserOnly]Paní Galadriel vás poslala do Fangornského lesa s posláním nejvyšší naléhavosti a důležitosti. Jeden z jejích nejschopnějších a nejdůvěryhodnějších strážců, Noldor jménem Amroth, totiž nalezl jeden ze ztracených palantírů Severu. Naneštěstí, byl však zlákán temnou silou tohoto mocného a nebezpečného artefaktu. Byl pak pronásledován Galadrieliny strážci ze spáchání odporné zrady za nepřítele, a tak uprchl do Fangornského lesa. Musíte tedy nalézt palantír a porazit Amrotha, zbavit se nepřátel obou potenciálně nebezpečných nástrojů před tím, než mohou být uvedeny do pochodu jeho temné plány.

Když vstoupíte do lesa, je tam děsivé ticho. Nejsou tam žádné známky po Amrothu, ale můžete začít hledat na okraji lesa jakékoliv stopy. Cítíte jak roste moc, že stromy jsou sami o sobě plné hněvu z vaší přítomnosti. Náhle větve nad hlavou vás chytí do pasti!

Hrubý překlad scénáře 1A a 1B

fangorn

Tak a máme tu po čase zase další nový scénář od fanouška. Tentokrát se jedná o velmi zajímavý quest s názvem Into Fangorn, který se objevil před časem na webových stránkách Tales from the Cards a přináší nových 60 karet setkání vč. scénářů. Upozorňujeme, že se jedná o zahraniční zdroj, takže všechny vyložené karty jsou v originálním znění – tedy v angličtině. Snad bude mít pbch (laco) chuť a čas, aby vám karty přiblížil vč. nového dobrodružství ve svých dalších videí přes OCTGN. Nyní tedy přejeme hezkou zábavu, ať se vám tyto doplňující výpravy ke Středozemi moc líbí a slibujeme, že příští rozšíření od fanouška bude opravdu pómpézní a velice zajímavé, navíc úplně zdarma ke stažení.

Nezbývá, než vás požádat o vaše názory a hodnocení k tomuto scénáři s moc pěknými kartami z entího lesa.

Autor scénáře: Ian Martin

Karty Into Fangorn si můžete stáhnout zde nebo v sekci KE STAŽENÍ – SCÉNÁŘE.

Aktualizace: 17.6.2014

Zde ke stažení:

lord_of_the_rings_icon

https://sdilej.cz/6804978/Do+Fangornu.rar

http://ulozto.cz/xqTokNNx/do-fangornu-rar

Příloha obsahuje karty pro tisk v pdf, tak i systémové soubory pro hraní v OCTGN.

Card-Deck-1Card-Deck-3Card-Deck-5Card-Deck-7Card-Deck-9Card-Deck-11 Card-Deck-13Card-Deck-15 Card-Deck-17Card-Deck-19

Zdroj: Tales from the Cards

Sdílej kartu s přáteli !

    8 thoughts on “Do Fangornu (EN)”

    1. Vypadá dobře ❗ Určitě pak stáhnu a vyzkouším jen co se naučím hrát přes Octgn :mrgreen: S tou moji English to taky není žádná sláva…

    2. Perfektní scénář! 90% Zařadil bych ho co do zábavy za Hádanky ve tmě a Osamělou horu. Pokud najdete včas Enta, docela to jde. S připravenou armádou trpaslíků je Amroth v jednom kole mrtvý. Pokud přijdou dvě nebo dokonce tři kopie ,,Ukolébán k spánku”, nastane mrtvý bod. A ten končí….

      Přidávám tak trochu jiný…povídkový komentář k Fangornu, kde se Thorin, Nori a Dain snažili hledat Enty…aneb o tom, proč by trpaslíci neměli chodit do lesa sami

      Sen krále pod horou
      Čtyři dny a čtyři noci se trpaslíci snažili najít stopu toho noldorského zrádce. Nechtěli se však pouštět hlouběji do lesa. Cítili, že je les nenávidí a s každým krokem jejich železných bot tato nenávist rostla. Trpaslíci mají pro strach uděláno, vždyť jen vzpomeňme na hrdinské činy v bitvách proti Azogu znesvětiteli! V tomto lese však nemohli zbavit se pocitu, že je nenávidí každé stéblo trávy, každý list. Žádné kamení, které trpaslíci znali a milovali, a na němž by mohly nohy trpaslíků spočinout, zde nebylo. Nori, veselá to kopa, se snažil trpaslíky rozveselit, jak jen mohl. I tak však jejich morálka visela na vlásku. Umíte si představit, že Vás nenávidí každý coul místa, v němž chtě nechtě musíte přenocovat. A znova… a znova.

      Trpaslíci se při hledání stop zamotali do větví a málem jim vousy vypadaly, když je větve začaly dusit a škrtit a mačkat a tahali jejich tělo pod zem. Thorin neváhal, posilněn ranní dávkou Miruvoru vytahoval jednoho za druhým, až byli zase pěkně všichni venku. Cosi se však změnilo. Dain, jenž stál vždy pevně a sveřepě, odhodlán čelit nástrahám lesa, zíval a zíval, až usnul. Zdálo se, že ho les ukolébal k spánku. I vzpomněl si Nori na humornou historku, kterou mu vyprávěl Gandalf. ,,Panečku Gandalf, ten kdyby tady tak byl“, povzdechl si Nori ve svém nitru. Nedal však znát nic a rozvyprávěl se o panu Pytlíkovi, jenž již touto dobou těšil se velké váženosti mezi trpaslíky. O ,,Dobrým jitru!“, jak se pan Pytlík snažil Gandalfa odbýt, netušíce, že stojí na prahu velkého dobrodružství. Trpaslíci se smáli a smáli až se za břicho popadali. Dáina ta historka natolik probudila, že opět povstal a poplácal Noriho po ramenou. ,,Budeš mým dechem v těchto temných lesích“, pravil Norimu a vydali se dále na cestu. Thorinovi bratranci, Fili a Kili, ještě celí pomačkaní od větví a kořenů, zůstávali vzadu a zdálo se jim, že slyší jakési cupitání.

      V tom se ze stromů propletených jako pavučina spustili pavouci. Byli modří a oči jim červeně svítili. Trpaslíkům se roztřásly ruce, sekery však neupustili. A tak už to bývá, že o čem se mluví, to se taky stává…Bílé světlo trpaslíky skoro oslepilo. Gandalf! Panečku, byl to on. Jedním máchnutím hole srazil pavouka dolů, Fili se postaral svou motykou o to, aby už ten modrý slídil nevstal. Thorin nemeškal a pustil se do dalšího pavouka, sekal a sekal, až bylo po všem. Gandalf! Samozřejmě, že měl hned zase na spěch. Inu, ani fajfku si trpaslíci nezapálili, a už byl na odchodu. Viděl strach v očích trpaslíků a tak jim dal radu, totiž aby hledali stromy, jenž ještě nepodlehly stínu. No, stromy, spíše jejich pastýře! Na rozloučenou ještě svým hlubokým a klidným hlasem zazpíval: ,,U ohně sedím, přemítám, o všem, co jsme kdy uviděl, o lučním kvítí, motýlech, z letních dnů, kterými jsem šel“. Trpaslíci se rozhodli, že si tu písničku budou v lese zpívat a snad je ti pastýři nebo kdo uslyší.

      V Thoriově nitru však hlodal stále stín. Věděl, jakou mocí noldořan vládne. Věděl, jaké vzpomínky chová les na sekery trpaslíků. A také od paní Galadriel slyšel o stromech, jejichž srdce zlobou zčernalo, nebo zdivočelo. Tušil, jaká nebezpečí se skrývala v lese a tak popohnal trpaslíky k dalšímu hledání.

      Slunce šestého dne se dralo nad koruny stromů, pochmurné temno lesa se však moc neměnilo. Dnešek trpaslíkům štěstí nepřinesl. Dwalin zakopl o větev a upadl. O větev, která se však z ničeho nic rozhodla kopanec Dwalinovi vrátit. Představte si tu bolest, když Dwalinovi na nohu spadla větev hrubší, než byl on sám, a pak se zase začala zvedat. Dáin velel trpaslíkům, aby strom ihned obklíčili a porazili. Vzpomínal často na lsti, kterými poráželi skřety a vrky a obry. Na obry platilo jediné, nabrat nový dech, obklíčit je ze čtyř stran a sekat. A tak i zde uplatnil své mnohaleté zkušenosti. Ozvalo se zapraskání, prostoupilo celý les, a kmen se málem zřítil dolů. Zůstal zaklíněn ve větvích jemu podobných stromů. To už ale trpaslíci utíkali, co jim síly stačily.
      Dny v lese se trpaslíkům táhly. V jejich srdcích se ozýval stesk po dunivé ozvěně jejich bot v jeskyních a štolách. Nic takového. Jen šumění listí, šumění listí, šumění listí, šumění…Poslední drobky kramu zmizely stejně jako poslední kapky Miruvoru. Bez jídla a pití byli trpaslíci vysílení. Noriho, toho veselého bracha a vtipálka, slyšeli už jen zívat, až se nakonec svalil na zem a začal chrápat. Trpaslíci ho nemohli probudit. A byl to jiný smích, přicházejíce k uším trpaslíků. Les se jim smál, stromy se jim smály. I ta hloupá tráva ševelila ,,ztraceni! Ztraceni! Ztraceni!“. ,,Ano, jsme ztraceni v lese,“ znělo v hlavě Thorinovi. ,,Ztraceni ztraceni ztraceni…“ však jako blesk prolomilo volání o pomoc. Thorin se otočil a jeho oči spatřily dva trpaslíky natolik zamotané ve větvích, že ani nepoznal, kteří to byli. U nohou mu podřimoval hlubokým spánkem Nori a Dáin se kolébal a opíral o svou sekeru, usnul v dosti podivné pozici. Alespoň na trpaslíka. ,,Jak to, že volání o pomoc mé druhy neprobudí?“ Ptal se Thorin…jenže koho vlastně? Sám sebe? A tu se zpoza větví vymotal Dwalin. Se slzami v očích a žalem v srdci táhnul Thorina pryč z tohoto prokletého místa. ,,Nenávidíme tě, králi pod horou…“ ozývalo se všude kolem. Nebyl to lidský hlas, ani hlas jiné bytosti, kterou by Thorin znal. V tom hlase jakoby se sloupávala kůra ze stromů a praskaly větve. Thorin i Dwalin náhle měli mysl plnou vzpomínek. Vzpomínek na dřevo, které praská v krbu. Na prkna, která tvořily truhly plné trpasličího zlata. Na topůrka sekyr a motyk, jenž denně třímali v rukou. Byly to vzpomínky plné bolesti stromů, které trpaslíci pokáceli. Vzpomínky zničení, zániku a zhouby.

      Thorin se kdesi hluboko v sobě snažil rozpomenout na svého otce, na záři arcikamu. Jenže tato snaha byla přehlušena písní. Ta píseň zněla jako ukolébavka.

      Hluboko…
      hluboko…
      hluboko v lese
      Spánek sen
      s ozvěnou
      s ozvěnou nese
      o větvích, o kmeni, o listí, koruně
      neskončíš, thorine, neskončíš na trůně.
      Teď vězní tě les a ty klidně zhnij!
      A vinu své rasy na všech stromech smyj!
      Hluboko, hluboko….

      Dwalin zůstal v lese sám. Alespoň tedy sám s očima otevřenýma a myslí bdělou. Jeho přátelé byli buďto mrtví, nebo v jakémsi podivném spánku. Posadil se tedy na zem, vedle Thorina, jehož by nikdy neopustil. A čekal. A zoufal si. Cítil hněv lesa. Bylo mu nad arcikam jasné, že zbývá jediná možnost. Vzal tedy Thorina na záda a vydal se cestou zpět.

      Z Fangornského lesa se však již nikdy nevrátil.

    3. Moc pěkně napísané a vyčerpávající 😯 Jestli chceš můžeš na toto dobrodružství napsat recenzi. Tohle sepsal sám?

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *