Byli jste vysláni Bílou radou do Gondoru, abyste pokračovali v boji s hrozbou Mordoru. Po vašem příjezdu do přístavního města Pelargilu jste uvítáni Pánem Alcaronem, který vás odvede do hostince „Skákající ryba“, kde si s vámi chce soukromě promluvit.

Příprava: Lokace Skákající ryba se stane aktivní lokací a Alcaronův svitek je umístěn na některého z hrdinů.

Vaším úkolem ve scénáři Nebezpečí v Pelargilu, což je vlastně první scénář z třetího rozšíření Pána Prstenů LCG s názvem Dědicové Númenoru, je dopravit svitek od Pána Alcarona Faramirovi do Ithilienu, přičemž hned ve městě Pelargilu se vám jej pokusí vyrvat z rukou horda přístavních zlosynů a hrdlořezů. K prvnímu setkání dojde v hostinci Skákající ryba (Leaping Fish), který začíná hru jako aktivní lokace. Tento hostinec je doslova hnízdištěm lupičů, protože pokud má některý z vašich hrdinů (a na začátky hry jej má) u sebe Alcaronův svitek (Alcaron’s Scroll ), je na začátku fáze úkolu odhozeno tolik karet z balíčku střetnutí, kolik je hráčů, a každý nepřítel ihned naskakuje do hry. Cílem by tak mělo být co nejrychleji z hostince vypadnout na nějaké přehlednější místo, kde se to zlosyny tolik nehemží, nebo se pro začátek svitku rychle zbavit. Prostě popadnout nějakou zbraň nebo židli a pustit se do nich a nechat papír papírem, ten vám v boji nepomůže. Jak se dopisu zbavit? Tím se dostáváme ke kartě tohoto cíle, na níž je povinný efekt, že jakmile je dotyčný hrdina poraněn nějakým nepřítelem, o svitek přichází a tento je přiložen k nepříteli, který jej dokázal hrdinovi vyrvat z rukou. Ke svitku se dá dostat jedině tehdy, pokud není k nikomu připojen, tedy pokud byl nepřítel, který svitek ukradl, zabit (i když v tomto scénáři bych se spokojil s termínem zneškodněn, protože z celého děje doslova dýchá ta atmosféra hektického boje v taverně, při kterém létá vzduchem nábytek a korbele). Potom je vložen zpět do oblasti odhalení a vy můžete při akci pokleknout svého hrdinu a svitek opět sebrat.

Kromě rvačky s nepřáteli se musíte snažit probojovat nejprve z taverny ven a následně dal městem k troufalci, který vám nakonec s přechodem do druhé etapy svitek sebere. K tomu používáte klíčové slovo na kartě úkolu „bitva“, kdy postavy vyslané plnit úkol si nepočítají sílu vůle, ale svoji útočnou sílu. Drobným strategickým tipem je nedbat tolik na to, abyste svitek měli v rukou po celé dobrodružství, protože při přechodu do druhé etapy vám jej stejně nějaký nepřítel sebere a nutnou podmínkou k postupu je svitek až při přechodu do třetí části.

Sepsal pro vás Libor


Pohostinství

Hospoda, hostinec, pohostinství, šenk, krčma, knajpa, putyka, restaurace je mnoho synonym pro velice oblíbené zařízení mnohých Čechů. Ač jsou tyto výrazy porůznu zabarveny – od stroze definujících, až po hanlivě znějící – znamenají stále tutéž instituci. Místo, kam chodíme s přáteli, kamarády, spolupracovníky nebo jen sami za dobrým jídlem či osvěžujícím pivem.

Snad nejčetněji používaným označením těchto útulků dobré pohody je typicky české slovo – hospoda. Avšak tento termín neznamenal vždy jen prostory poskytující pohostinské služby. V české minulosti slovo “hospoda“ bylo pojmenováním pána domu nebo paní domu, pak domácnost, souhrn rodiny s čeledí. Vyvinulo se patrně ze staročeského oslovení – „gospodja“, srovnatelným s dnešním „pane“. Další význam slova vznikl ze vztahu hosta (příchozího cizince) k pánu a paní domu. Člověk, který využíval pohostinství, například na statku, oslovoval své hostitele slovy „hospodo“.

S vývojem společnosti a jazyka se z hospody stal hospodář a hospodyně, název hospoda se začal používat pro zařízení určené pro ubytování za poplatek, posléze už jen pro dům nabízející občerstvení. Na původní význam slova si snad vzpomeneme, když oslovíme hostinského poněkud nevybíravě: “Hospodo, platím!”

Slovo „gospod“ vzniklo patrně mezi starými Slovany spojením termínu ghosti (host) a potis (pán). Znamenalo tedy asi „pán hostů“. Můžeme se pouze dohadovat, zda-li slovo hospoda má starověký původ ve slově hospitium (z lat. pohostinství, přátelské přijetí, hostinec) . S tímtéž latinským základem souvisí název ubytovacího zařízení „hotel“. Dostal se k nám až prostřednictvím francouzštiny, pochází však ze středolatinského „hospitale“ (místnost pro hosty).

Ilustrační obrázek od FFG

Ač v současnosti je název hospoda často používán pro kvalitní restaurace, opírající se o staročeské tradice a snažící se o vytvoření atmosféry staré vesnické pohody, jak tradičními jídly, tak zařízenými interiéry, přesto je toho slova převážně použito v hanlivém smyslu. Slovem hospoda je dnes mnohdy neprávem pojmenováno restaurační zařízení nižší úrovně, určené zejména pro požívání alkoholu, postaru či lidově nazýváno „trojka“ a „čtyřka“, někdy „nálevna“.

Uvědomme si, že opravdu velice rozdílně zní, když své partnerce sdělíte: “ Jdeme do hospody.“ nebo „Jdeme do restaurace.“ Určitě jste také někdy slyšeli z úst, jinak tak něžných, výhružně znějící otázku: „ Ty jsi byl zase v hospodě ?“.

Další velice častým termínem je slovo – hostinec. Ve slově hostinec cítíme, že jde o trochu jiné zařízení než hospoda nebo pivnice. Jakoby tam šlo o něco jiného, kvalitativně vyššího.
Staroslovanské slovo „ghost“ nebo starogermánský termín „gastiz“ (později něm.Gast, ang. guest) jsou velice pravděpodobně prazáklady dnešního označení hostinec. Tenkráte ta slova znamenala označení cizince. Posléze začalo být používáno pojmenování hostinec pro dům pro cizince, hosty, hostinný dům.

Hostinec označoval místo, kde se hostům poskytoval placený nocleh. Cizinci zde mohli nocovat, byly tu také stáje pro koně a místo pro vozy. Krčma byla určena pouze ke stravování a uhašení žízně. Na Slovensku se jméno „hostinec“ dosud vyskytuje jako název samot nebo částí obce, kde dříve takový zájezdní hostinec stával.

„Restaurace“ je původně latinské slovo, znamenající znovuobnovení či uvedení do původního stavu. Ale my ho známe jako místo, kde je možné se nasytit a napojit.

Tak jako v jiných oblastech lidského konaní v českých zemích, také oblast pohostinství byla významně ovlivněna německým (či germánským) vlivem. Germanismus je obecné pojmenování pro slova přejatá našimi předky z němčiny, která zde zakořenila a tváří se jako česká. Tak se v pohostinských službách setkáme například s termíny: šenkovat, šenkovna, šenkýř, šenkýřka, knajpa, krčma, krčmář, lokál, pajzl.

V němčině nalezneme lingvistické příbuzné: die Kneipe, die Butike, der Schank, der Kretscham. Významy slov se rovnají českým.

Ze staročeského slovníku se dozvídáme, že „šenk“ je původně číšník (u dvora), vyšší dvorní hodnostář mající dozor nad nápoji. „Šenkovánie“ znamená šenkování, čepování, nalévání. „Šenkový“ je mistr výčepní, „šenktyš“ je nálevní stůl. „Krčemník“ je jméno pro toho, kdo vysedává v krčmě, v hospodě. „Krčemný“ je hospodský; pobývající často v krčmě; „krčemná“ příhoda je ta, která se odehrává v krčmě.

Každý návštěvník restauračního zařízení se bezpochyby setkal s pojmem „dýško“. Chceme-li být češtinářsky spisovní, použijeme slovo “spropitné“. Dýško je zkrácený tvar slova diškrece se stejným významem. Diškrece k nám přešla z německého Diskretion (diskrétnost, mlčenlivost). Z překladu plyne, že „diškrece“ byla v minulosti odměna za diskrétnost či mlčenlivost. Prapůvod slova najdeme v latinském „discretus“ – oddělený.

Zdroj: PIVOVARY.INFO


Originální znění karty v EN:

The Leaping Fish
Type: Location
Encounter Set: Peril in Pelargir
Threat Threshold:
Threat Strength: 2 Quest Points: 6
City.
If Alcaron’s Scroll is attached to a hero, The Leaping Fish gains: “Forced: At the beginning of the quest phase discard X cards from the top of the encounter deck where X is the number of players in the game. Add each enemy discarded by this effect to the staging area.”
Victory 3.


Set: HON Number: 21
Quantity: 1
Illustrator: Derek Zabrocki


Sdílej kartu s přáteli !

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *